Jak efektivně zhubnout? Co (ne)víme o lécích jako Ozempic, Wegovy nebo Mounjaro

Ještě před několika lety je znali jen lékaři specializující se na cukrovku. Dnes jsou to možná nejdiskutovanější léky současnosti – semaglutid (známý pod značkami Ozempic a Wegovy) a tirzepatid (Mounjaro či nově Zepbound). Léky slibují dramatické zhubnutí bez diet, sociální sítě jsou plné proměn “před a po” a poptávka převyšuje nabídku. Ale co přesně tyto léky dělají? Jsou opravdu zázrakem moderní medicíny, nebo jen další módní vlna s nejasnými důsledky?
Původně byly tyto tzv. GLP-1 agonisté vyvinuty k léčbě diabetu 2. typu – nemoci, kterou provází inzulinová rezistence a vysoká hladina krevního cukru. Jejich účinky však překvapily i vědce: vedle lepší kontroly glykémie totiž vedou i k výraznému snížení tělesné hmotnosti. Právě tato “vedlejší” vlastnost spustila lavinu studií, klinických aplikací a… i debat o možných rizicích, nežádoucích účincích a nečekaných důsledcích.
V tomto článku se podíváme na to, jak tyto léky fungují, co o nich říká aktuální věda a proč by jejich užívání nemělo být považováno za snadnou cestu ke štíhlosti bez důkladného porozumění tomu, co vše v těle mění.
Zájem o léky na hubnutí, zejména GLP-1 agonisty jako semaglutid (Ozempic, Wegovy) a tirzepatid (Mounjaro, Zepbound), v posledních letech výrazně vzrostl jak ve světě, tak v České republice. Globálně se tento trend odráží v dramatickém nárůstu předepisování těchto léků. Například ve Spojených státech dosáhl počet měsíčně předepsaných léků na obezitu 1,5 milionu v únoru 2024, přičemž semaglutid a tirzepatid získávají stále větší podíl na trhu (1). Tento nárůst zájmu vedl k tomu, že Světová zdravotnická organizace (WHO) plánuje v srpnu 2025 vydat nové pokyny, které doporučí používání těchto léků pro léčbu obezity, a zvažuje jejich zařazení na seznam základních léků, aby byly dostupnější i v nízkopříjmových zemích (2). Celosvětový trh s léky na hubnutí se rychle rozšiřuje a očekává se, že do roku 2030 dosáhne hodnoty až 100 miliard dolarů, přičemž GLP-1 agonisté budou hrát klíčovou roli v tomto růstu (3).
Léky jako semaglutid (Ozempic/Wegovy) nebo tirzepatid (Mounjaro/Zepbound) patří do skupiny tzv. agonistů receptoru GLP-1 (glucagon-like peptide 1). Původně byly vyvinuty pro léčbu cukrovky 2. typu, ale jejich účinky na regulaci hmotnosti byly natolik výrazné, že dnes dominují diskusi o léčbě obezity.
GLP-1 je hormon přirozeně produkovaný ve střevech po jídle. Jeho hlavní funkcí je:
Když lidé berou tyto léky, jejich chuť k jídlu klesá. Jedí méně. A hubnou. Je to relativně jednoduché, i když stále zcela nerozumíme všem detailům. U tirzepatidu je účinek ještě silnější, protože stimuluje kromě GLP-1 i receptory pro hormon GIP (glucose-dependent insulinotropic polypeptide), který má vlastní účinky na regulaci inzulinu a možná i na tukovou tkáň.
Hubnutí není jen důsledkem nižšího příjmu kalorií. GLP-1 a GIP agonisté působí hned na několika úrovních a kombinace těchto efektů mění celkové nastavení těla směrem k energetickému deficitu:
Tyto procesy se vzájemně podporují: nižší hlad a menší příjem kalorií snižují potřebu inzulinu, což dále zvyšuje inzulinovou citlivost a zlepšuje metabolickou flexibilitu. Výsledkem je stav, kdy tělo snadněji čerpá energii z tukových zásob.
Co se děje s tukem a svaly?
Jedním z častých témat je, zda lidé hubnou „z tuku“ nebo i ze svalů. Nejnovější data ukazují, že při užívání těchto léků lidé ztrácí zhruba dvě třetiny hmotnosti z tuku a jednu třetinu z beztukové hmoty (včetně svalů) – což je srovnatelné s bariatrickou operací nebo dietními zásahy.
To ale znamená, že pokud pacient neposiluje a nekonzumuje dostatek bílkovin, může přijít o významnou část svalové hmoty. Proto lékaři doporučují kombinovat léčbu s rezistentním cvičením a dostatečným příjmem bílkovin. Opravdu věnujte pozornost příjmu bílkovin a silovému tréninku – to je zásadní, pokud chcete být na správné straně křivky tělesného složení.
Léky jako Wegovy (semaglutid) nebo Zepbound (tirzepatid) jsou určeny primárně pro lidi s obezitou nebo s nadváhou, kteří mají zároveň závažnější zdravotní rizika. Oficiálně jsou indikovány pro pacienty s BMI ≥30 (obezita), nebo pro osoby s BMI ≥27, pokud zároveň trpí komorbiditami jako jsou cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak nebo spánková apnoe.
Je důležité zdůraznit, že tyto léky nejsou schváleny jako univerzální prostředek na hubnutí „do plavek“. Přesto o ně roste zájem i mezi lidmi bez nadváhy, což odborníci považují za znepokojivý trend. Stále více žádostí o tyto léky přichází od lidí, kteří chtějí zhubnout jen několik kilogramů kvůli estetice, přestože jsou zdravotně zcela v normě.
Léky jako semaglutid a tirzepatid jsou účinné, ale nejsou bez rizika. Nejčastěji se objevují gastrointestinální potíže, jako je nevolnost, zvracení, průjem nebo paradoxně i zácpa. Těmito problémy si projde zhruba polovina pacientů, obvykle během prvních týdnů léčby. Riziko lze snížit postupným navyšováním dávky během prvních 16 týdnů, jak to bylo provedeno ve většině klinických studií.
Vážnější komplikace jsou vzácné, ale nelze je zcela vyloučit. Při schvalování semaglutidu pro léčbu obezity vyvolaly diskuse například výsledky zvířecích studií, které poukazovaly na zvýšené riziko rakoviny štítné žlázy. V humánních studiích se však toto riziko nepotvrdilo.
Další riziko je ztráta svalové hmoty – zejména pokud pacient necvičí a nekonzumuje dostatek bílkovin. Studie ukazují, že přibližně až třetina ztracené hmotnosti může pocházet z beztukové hmoty, což není zanedbatelné. Proto odborníci důrazně doporučují kombinovat léčbu s odporovým tréninkem a adekvátní výživou (zejména dostatek bílkovin).
V roce 2023 se objevily i obavy ohledně možného zvýšení rizika deprese nebo sebevražedných myšlenek, ale podle přehledu z roku 2024 není aktuálně dostatek důkazů, že by šlo o významný problém u většiny pacientů.
Ačkoliv léky jako Ozempic nebo Mounjaro nabízejí pacientům nebývalou pomoc při hubnutí, neřeší samotnou příčinu obezity. Pokud pacient nezmění způsob stravování a nezařadí pravidelný pohyb, je riziko návratu ztracené hmotnosti po vysazení léku velmi vysoké. Studie ukazují, že většina pacientů po vysazení léčby přibere zpět podstatnou část shozených kil, často během několika měsíců.
Kombinace léků a změny životního stylu však může přinést trvalé výsledky. Například studie s liraglutidem ukázala, že pacienti, kteří současně cvičili a užívali lék, dosáhli většího úbytku hmotnosti a po skončení léčby si ji udrželi déle než ti, kteří se spoléhali jen na injekci nebo jen na cvičení (4). Cvičení je klíčové nejen pro udržení váhy, ale hlavně pro zachování svalové hmoty. A tu opravdu nechceme ztrácet. Proto by měly být tyto léky vnímány jako nástroj, nikoliv jako náhrada odpovědného životního stylu. Dlouhodobý úspěch totiž nevychází z injekční stříkačky, ale z každodenních rozhodnutí o jídle, pohybu a spánku.
GLP-1 agonisté jako semaglutid nebo tirzepatid pravděpodobně představují pouze první generaci léků, které mění přístup k léčbě obezity. Farmaceutický vývoj běží naplno a v klinickém testování už jsou další molekuly, které cílí nejen na receptory GLP-1 a GIP, ale i na GLP-2, amylin nebo glukagonové receptory. Cílem je vytvořit tzv. multiagonisty, které dokáží ještě účinněji ovlivnit chuť k jídlu, metabolismus a energetické výdeje, s menšími vedlejšími účinky.
Přestože současné výsledky jsou mimořádně slibné, zůstává řada otazníků:
Výzkum běží naplno a odpovědi přinesou až následující roky – ale jedno je jisté: léčba obezity vstoupila do nové éry, v níž jde zejména o hormony, mozek a metabolickou biologii.
Zdroje v textu:
Další použité zdroje: